Ráno se probouzím mezi prvníma, v noci jsem se budila a protahovala unavený nohy. Bojím se, že poslední den pro ně bude nejnáročnější. Vstávám před šestou, noc byla tichá. V kuchyňce jdu na svůj rituál - natočit vodu do vaku, do lahvičky s hořčíkem, na gauči pokračuji - promasírovat nohy, namazat aulinem, prášek na zánět, hořčík, zalepit malíčky, zatejpovat kotníky a nárty.
Sedíme na gauči s angličankou a sdílíme si zážitky, zatím co já tejpuju nohy, ona si balí cígo. Před odchodem si přejeme hodně sil na poslední úsek a Bom Caminho!
Svůj batoh mám na palandě, pán co spal podemnou mi s ním ochotně pomáhá, je 6:55 a já vyrážim na svůj poslední úsek, venku svítá.
Kručí mi v břiše, včera jsem přeskočila večeři a únavou usnula, otevírám tedy za chůze balíček pršutu a cpu se. Dobíhá mě Ric, hey good morning! Hey buddy! Nespal moc dobře protože měl stereo chrápání na hostelu a tak vyrazil kolem 5, v Padrónu se staví na snídani, já jdu ale dál. See ya!
Jdu pomalu, nožky bolí. Přidává se ke mně německý poutník Manfred. Dnes má před sebou jen krátký úsek 10km a do Santiaga dojde zítra, obdivuje moje tempo a omlouvá se za špatnou angličtinu, mluvíme anglicko německy a pomáháme si pantomimou. Je vtipnej, už je v důchodu a camino jde po třetí. Loučíme se v půlce jeho cesty, jde na snídani. Já pokračuji. Jsem překvapená, že nás jde pár, po včerejší zkušenosti.
Zastavuji se na svém 10. km na kávu a banán. Mám nakonec zpátky své tempo z prvních dní, hurá, začínám věřit, že to opravdu dojdu.
Cestou se potkávám s angličankami z hostelu a jdeme spolu dobrých 10km. Angie a Micky. Moje poutnice na závěr, tolik smíchu a příběhů. Angie je strasně moc energická, furt mele a díky ní jdeme fakt rychle, Micky je proti ní klidná, ale pro mě hrdinka naprostá, 5 dní zpátky, když šly holky z Viga si narazila / nalomila žebra, když utíkaly před onanujícím chlapem v lese.. jakoby, je to tu bezpečný, já nepotkala na svých úsecích o samotě krom zvířat nikoho, tohle byl prostě chlap co čekal na lidi. Každopádně, tahle Micky, jde pod práškama a prostě tam dojde. Žebro nežebro!
5km před Santiagem se zastavuji na podlední refresh, sundat mikču, vzít si poslední prášek a jdeme na to, holky jdou dál a já jsem ráda, že jdu poslední úsek sama. Přemýšlím nad celou cestou, kolik jsem toho viděla, zažila, kolik skvělých lidí jsem v druhé polovině potkala a hlavně, kolik km jsem ušla. Poslední 3km! Voláme si ještě dojmy s Klárkou a před starým městem se loučíme. Začíná poprchávat, ve městě to žije.
Docházím na Praza do Obradoiro a stojím před Katedrálou. Lehce poprchává. Doprdele! Doprdele, zvládla jsem to! Jen mlčky stojím a koukám. Poutníci se objímají. Potkávám Angie s Micky a objímáme se taky! Loučíme se dalším obejmutím a děkujeme si za dnešní společnost, která byla velepříjemná.
Chvíli se motám po staré části, check-in na ubytku mám až ve tři, tyjo, co budu dělat, když už nikam nejdu? Jdu na poštu - díky za tip Blani! Kupuju známky, dostávám razítko a chci jít na jídlo do vyhlídnuté kavárny (ano, krom pršutu a 2 řádků čokolády jsem stále nic nejedla). Ale potkáváme se s Ricem, ‘Hey, Buddy!’ Další obejmutí, další ‘we made it!’ Jídlo nejídlo, jdem do katedrály mrknout na Sv. Jakuba. Katedrála je obrovská, stojíme hada a pomalu se posouváme. Sv. Jakub je celý ze zlata a shodujeme se, že výzdoba kostelu je dost strašidelná. Domlouváme se na večerní mši pro poutníky a jdeme se ubytovat.
Mě čeká pokojíček jen pro mě, vybaluju věci, odlepuji tejpy a náplasti, puchejř na malíčku je větší než malíček samotnej.. dávám si dlouhou sprchu, a pak vyrážim zpátky do města.
V kavárně dostávám výběrové kafe, sedím, upíjím a pozoruju lidi ve městě. Stále mi to moc nedochází. Mé další kroky vedou do poutnického centra pro certifikát, pak znovu na poštu pro obálku a nakonec zpátky před katedrálu, kde máme sraz.
Potkávám ještě kluky z Liberce, Kamila a Tomáše! No ahoooj! Kluci to zvládli ve slušném tempu, zítra zůstávají v Santiagu tak si vše obejdou, dneska jdou hlavně odpočívat.
Připajdává Ric a jdeme na mši, je plno, není si kam sednout, ze schodů nás vyhazují, lidé jsou na lavicích, podél sloupů i zdí. Převážně poutnící. Nikdy jsme ani jeden nebyli na celé mši, trvá dobrých 40minut. Chvíli si pomáháme překladačem pak to vzdáváme, nevadí. Oba jsme nevěřící, ale přijde nám ukončení naší pouti mší jako hezké zakončení. Rozhlížím se kolem sebe a pozoruju výzdobu, obrovské varhany a oltář.
Smějeme se, že je to vážně too much ale stejně jame oba dva v údivu. Po mši jdeme najít tapas a taky zkoušíme to víno co mám schované u Julia v Pontavedre - Albariño. Je skvělé. Tapas taky, celý den jsme moc nejedli tak je to slušná odměna.
Po večeři jdeme ještě najít stín poutníka o kterém mi vyprávěl Etien a vážně! Je tam!
Nakonec končíme zpátky na náměstí před katedrálou, kde hraje kapela. Neváháme ani minutu. Je to boží! Dobrou hodinu nás všechny na plaze baví! Muchas gracias!
Poslední foto katedrály a jdeme spát, tak ahoooj australskej poutníku!
Byl to opravdu dlouhej a krásnej den, spát jdu po půlnoci a věci si rozhodně zabalím až ráno. Čeká mě ještě den na Palma de Mallorca, kde mám celodenní přestup a kde budu vstřebávat všechny své zážitky a pocity. A taky se dost možná spálim na sluníčku!
Každopádně už teď vím, že se sem někdy zase vrátím! Muchas gracias Camino, muchas gracias vsichni poutníci na cestě, muchas gracias Santiago! ♥️
A taky muchas gracias vám všem za podporu na mé bláznivé cestě!
