Na hostelu se probouzím první, koupelna, uvařit si čaj a vyrazit na cestu, je před osmou ráno a z postelí pomalu vylézají poutníci. Prohodím pár slov s německou poutnicí, vyměníme si šťastnou cestu a já vyrážím k oceánu. K snídani si dávám máslové sušenky ze včerejší snídaně a srkám čaj. Fouká, ale začíná prosvítat sluníčko. U pochodu vyřizuju první call a začínám sundávat první vrstvy oblečení. Začíná být celkem hic, ale oceánskej vítr z toho dělá docela fajn počasí. Cesta je nádherná, oceán lemují písčité duny a ty jsou protkaný dřevěnýma cestičkama. Prvních 10km se jde samo, tempo mám vražedný, čůrat v křoví už umím rychlostí blesku. Po cestě míjím samé pejskaře a psíci ze mě mají radost a já z nich. Všichni se usmívají a říkáme Bom dia!
Dneska chci i víc odpočívat. Po první desítce jdu k oceánu, rozbalím tyvek (nejlepší věc co mě napadla si vzít) a rozhodím na něj rovnou i ještě trochu vlhký ponožky co jsem včera prala. Doobčerstvím se tyčinkou (MG tyčky bože, druhá nejlepší věc co jsem vzala) a vytahuju iPad abych dořešila pár věcí a konečně si vyřídila to cestovní pojištění. Na pláži pozoruju paní se štěnětem co jí ale vůbec neposlouchá, pána co sedí na kameni a vyhřejvá se a v dáli děti co skotačí v písku. Je fakt krásnej den, po včerejším slejváku příjemná změna.
Vůbec tu nejím, nebyla jsem ani na žádném nákupu, hm neděláš dobře Kristýno. Vytahuju mapy a hledám nějakou dobrou kavárnu, 50 minut chůze, to stihnu i odbavit druhý call a aspoň mi to uteče. Začíná pěkný vedro, trasa se stáčí od oceánu a není tu ten chladivý vítr, asfaltka hřeje, usrkávám vodu a jde se mi teda pěkně ztěžka. Jsem ráda, že mám svůj klobouk.
Vše načasované, pár minut před kavárnou je hotovo, volá mi ještě kamarádka a to už zvládám z kavárny. Filtrovaný kafe na ledu, opečený toust, lahoda. Konečně první pořádné jídlo dneska. Ve 2 odpoledne nic moc, ale lepší než nic. Venku vidím pána s deštníkem, ale jsem ráda, aspoň nebude takový hic. Koukám do mapy a plánuju kam musím dojít, všechno je dost daleko a já dnes chtěla kratší trasu, jenže teď si vyber, buď ubytování za rohem, nebo úplně v prdeli. Volím tu delší cestu, objednám si ještě marocký čaj, dořeším pár mailů a vyrazím, k 20km mě čeká ještě dalších cca 15. Slečna mi dá razítko do pasu a tip na další dobrou kavárnu. Venku se dost ochladilo, beru mikču a vestu a jdu po značkách mušle.
Camino trasu střídám s pobřežní portugalskou, protože si chci užít oceán. A moje ubytování je přímo na pobřeží. Duny, oceán, chodníčky, cesty, pole a farmáři, kozy, koně, spousta psů a milí lidé po cestě. Ale vesměs jdu sama, nikde nikdo, zbytek poutníků, které jsem potkávala kolem Esposende je ta tam a jdou tou originál cestou.
Posledních 10 km je teda síla. Začíná mě dost bolet pravá noha, už ne jen lokálně kyčel, nebo vaz u kolene, nebo pata, ale prostě celá noha. Moje tempo je tatam, počasí nepočasí, tohle je teda fuška, fyzicky a nakonec i psychicky. Nad vodou mě drží playlist, co si pouštím a mám poskládaný z písniček co mi kamarádi průběžně posílají (a ano, mám tam všechny ty bizáry), a je to strašně fajn. A taky ta nádherná příroda co se mění a moje fotky jsou jeden velkej kýč, jenže nefoť to. Nejde prostě.
Ještě 3 km. 3 posraný km a já jdu strašně dlouho, pajdám, jak jsem si ulevovala tak to schytal kotník, zkratky na mapách jsou teda zase vypečený, nakonec jdu finálně po pláži a v dálce vidím hotýlek. Protože hostely byly vybrané, vzala jsem si pokoj. A jsem fakt ráda, že tam budu sama.
Recepční, co je zároveň i servírka a asi i další pozice je strašně milá, předává mi klíč od pokoje - bože jo, je v přízemí a nemusím do schodů, a ochotně tiskne razítko do poutnického pasu, ten už se mi slušně plní.
Na pokoj si házím batoh, přezouvám se do pantoflí a hned jdu ještě ven na západ slunce a objednat si něco k jídlu. Čekám věčnost, ale nakonec mám polívku s houskou a čerstvý pomerančový fresh. S díky přeju dobrou noc. Sprcha, resty a spát. V koupelně je bidet, tak ještě napouštím teplou vodou, ponořím tam svoje uťapaný nohy, zatejpuju další část nohy, vypiju svůj hořčíkovej nápoj, na postel hodím ještě jednu těžkou deku a jdu na to. Seriál si dám třeba někdy jindy. Dobrou!
