Po několika dnech v naprostém nebi, v džungli, bez signálu, v opojení všech tónu místní přírody se vracíme na sever směr San Jose, výlet se nám krátí.
Vracíme se díratou cestou do civilizace, přejíždíme řeku, co naštěstí není tak velká řeka, jako normálně a vnitřně se nám tak trochu nechce, takhle část nám zůstane v srdcích a myšlenkách hodně dlouho.
Cestou se mi ozývají z autopůjčovny a řeší depozit, ten depozit co neměli poslat zpět za první auto samozřejmě poslali, ofocené papíry jim chybí, naštěstí v dnešní době umíme vše vyřešit po telefonu, mailama, jedno odkud a je klid. Jimny je boží a pán v půjčovně nakonec taky.
Jedeme dálku, kocháme se Puntarenas provincií a já sleduju jak je Kostarika rozmanitá a krásná, tohle mě na cestování hodně baví, sledovat jak lidé žijí, co dělají, ochutnávat místní jídlo, čuchat místní pachy a poslouchat zvyku přírody i měst.
Další zastávkou je Santa Teresa, městečko surfařů, civilizace, obchůdků a kaváren. Bydlíme v docela útulném apartmánu a na zahradě nás vítá obrovskej leguán. Kolem města jsou písčité pláže a lidi tu jsou vysmátí jak na Bali.
Zdržíme se tu dva dny, odpočinek na pláži mě stejně baví jen chvíli, beztak spíš zase pozoruju - oceán, lidi, vlny.
Obecně máme smůlu na západy slunce u oceánů, nepodařilo se nám tenhle kýč chytit ani v Thajsku, v Kambodži a ani na Bali, vždycky máme mraky a tady tomu není jinak. Ale nevadí, má to své kouzlo i tak.
Další den se přesouváme blíž k San José a čekají nás ještě mosty v korunách stromů, od kterých jsem čekala poměrně dost - ale po Corcovádu je to sakra málo :))
Monteverde je docela fajn stezka, mosty jsou opravdu vysoko, ale tak rozmanitou přírodu jako najihu tu nenajdete, rozmazleni přelety ARA papoušků a všech možných zvířat kolem, procházíme a vzpomínáme na zážitky z poloostrova OSA.
Naší cestu ještě stáčíme kolem vulkánu Ararat, kde jsou proslulé vodní prameny s horkou vodou, kde spolu s místními smáčíme naše uťapané nohy, pozorujeme poslední lenochody a užíváme si měnícího se tropického počasí. Před definitivním odjezdem do velkoměsta ještě zastavujeme na vodopádu Rio Fortuna, který je dechberoucí, obrovský kolos který slyšíte už z dálky.
V San José ještě uprosim Martina abychom projeli skrz město a já mohla okouknout místní brutalistní budovy v centru města - budovu státní správy a muzeum.
Nakonec ještě jedeme na druhou část města pro hrneček, který jsem si po cestě vyhlédla a prostě ho musim mít a taky dobré kafe a rozloučení s touhle neuvěřitelně barevnou zemí.
Vracíme s těžkým srdcem Jimnyho, vracíme se do našeho prvního ubytání a druhý den se vracíme domu. Čeká nás dlouhá cesta, a já celý let z Panamy do Amsterdamu prozvracím v letadle. Pytlíky fungují, letušky taky, prášky, cola ani čaj nefungují. Horší návrat domu jsem asi nezažila, jestli já na té Kostarice neměla zůstat! :) 🤍
