Plánovali jsme, že cesta do Senggigi potrvá pár hodin. Po předchozí zkušenosti z Bali kdy i pár desítek km zabralo několik hodin pro nás bylo příjemné překvapení, když tady stejná vzdálenost zabrala o polovičku méně času. Senggigi je město přilepené nad hlavním městem Lomboku - Mataramem. Popravdě už ani nevím, proč jsme toto město vybrala. Strávili jsme tu jednu noc a brali jsme to spíše jako tranzitní přespání cestou na Gili. Nicméně nás Senggigi příjemně překvapilo, tedy na pár místech. Tím, že cesta z Kuty zabrala zhruba hodinu a půl, byli jsme v ubytování brzy a mohli hned vyrazit objevovat krásy zdejšího kraje. První zástavka byl prodejce třtinové šťávy u hlavní ulice. Víte, já třtinovou šťávu miluju už od poslední návštěvy asie před dvěma lety. Byla to jediná šťávy, kterou jsem já se svým pitným režimem vysrkla hned a chtěla další. Teda až do doby, než jsem v Kutě ochutnala kokosovou obdobu :-) No ale zpátky k cestování :-). Vodopády
Hlavní cíl byly nedaleké vodopády. Popravdě neměla jsem je nastudované, jen jsem v mapě viděla národní park a vodopády a vyrazili jsme. Po chvilce cesty jsme byli na místě, zaplatili jsme asi nejdražší vstup do parku za celý pobyt na Bali a Lomboku a vyrazili vstříc pralesu. Po pár minutách z nás lilo, jaké bylo vedro a po dalších pár desítkách minut jsme došli k prvnímu vodopádu. Martin nebyl moc nadšený a já po chvilce z Martina :))) Ve srovnání s Vodopády na severu Bali byla tohle studánka do které stejká potůček. Osvěžili jsme se tedy ve vodě a rozhodli se na druhý vodopád nepokračovat a vrátit se zpět k motorce. Na zpáteční cestě jsme alespoň objevovali krásy místních bambusů a Martinovi se alespoň vrátil úsměv na tvář. Hold dovolená s bambusářem :-)
Koko Beach
Po návštěvě národního parku nám vyhládlo a my se vydali hledat něco dobrého. V Senggigi jsme toho moc nenašli, pobřeží lemují hlavně luxusní resorty s privátní pláží, nebo restaurace, které nemají s lombockým jídlem nic společného. Nedali jsme se a vyrazili na jednu z místních pláží, která byla obklopena palmovým hájem. Na konci cesty na nás čekal pruh opuštěných stánků a my v jednom zakotvili a dali super pálivou rybu s rýží, super pálivé maso na špejli a jeden teplý kokos. Co na plat, hlad jsme zažehnali a popálenou pusu jsme zklidnili kokosem. Ale každopádně jsme si užili super výhled na oceán a poslouchali uklidňující zvuk vln.
Večer jsme zajeli hledat v okolí místní trh. Našla jsem jeden u přístavu a tak jsme vyrazili. Projeli jsme dost strašným slumem a raději jsme nai nezastavovali, na tomhle trhu to bylo dost ... strašné. Na druhý pokus jsme ale objevili o pár set metrů dál další noční trh. Tam na nás čekalo místní sladké pečivo, griovaná kukuřice, maso na špejli a taky pěkný slejvák. S místňákama jsme se schovali pod střechu nedokončeného tržiště a přečkali krátký ale za to velice intenzivní přeháňku. Bavilo nás ale, jak se s námi místní dávají do řeči a taky jak místní prodejci nevědí za kolik nám mají jídlo prodat a zkouší hranice ceny za kterou jsme ochotní místní jídlo koupit :-). Zážitek každopádně parádní, jak "kulinářský" tak cestovatelský.
Druhý den ráno nás hned po snídani nabírá řidič a jedeme směr přístav na loď mířící na Gili Trawangan!
