CESTA
Po pár letech zase vyrážíme poznávat svět.
Tentokrát vynecháváme milovanou Asii a míříme směr Střední Amerika do Kostariky.
Z původního úprku na Vánoce, posouváme dovolenou na listopad a modlíme se ať v době pandemie vůbec odletíme.
Nakoupit letenky, rezervovat auto, vstup do parku a první ubytování. Přístupové formuláře do všech zemí kde i jen přestupujeme, sledovat změny podmínek pro vstup a očkování na břišní tyfus. Done.
Stálo to hodně času, spoustu nervů, ale tak nějak to rámcově mám, zbytek se vyřeší na místě, jako vždycky.
Další úkol byl sbalit se do malého batohu na 3 týdny, dáváme i to.
Odlétáme v sobotu v 6 ráno. Ve 3 ráno vstáváme. V 8 ráno už jsme v Amsterdamu a čekáme na dlouhý let do Panama City. Od 5 od rána máme respirátory, je to dost otravný. Čekání je taky otravný, ale nakonec uteče. Čeká nás krásných 10 hodin nad Atlantským oceánem. A taky mini porucha letadla hned před odletem, nabíráme hodinu zpoždění.
Standardně v letadle nespím, ale jakmile přečtu pár řádků v knižce, padají mi oči. Nechávám hrát hudbu v uších a jen odpočívám. Nakonec mám skóre 2 filmy, pár kapitol knížky a spoustu hodin na Spotify. Martin je na tom podstatně líp, pár dílů seriálu a větší kousek spánku.
V Panamě nás přivítá teplý a vlhký vzduch, máme hodinu na přestup, tak hned jdeme na Gate. Než se nadějeme, sedíme v posledním letu směr Kostarika a žasneme jak je skvělý za pár hodin doletět na druhou stranu zeměkoule.
V letadle mi už dost dochází síly, místní odpoledne u nás znamená pozdě večer a my jsme od 3 vzhůru, a po pár hodinách spánku u mě už několikátý den po sobě. Cítím jak letadlo klesá ale hned zase začne prudce stoupat. Pilot hlásí, že je traffic na letišti a nabereme zpoždění. Po další hodině a půl si řikám jestli nakonec neletěl rovnou do Guatemaly kam let pokračuje, ale když začneme přistávat u města, které leží u oceánu, potvrdí mi pán vedle mě, že jsme opět v Panamě. Aneb "jakoby na skok" v Kostarice, alespoň ve vzdušném prostoru. Zaměstnanci Copa Airlines jsou ale skvělí, pán za mě volá do hotelu, že přijedeme pozdě v noci a pokouší se mi nasdílet svůj hotspot, jsou klidní, vstřícní a stejně tak cestující.. #puravida děj se co děj!
Jsme vzhůru přes 24 hodin, moje mikro spánky po cestě se snad ani nedají počítat. Sedíme na letišti, čekáme na náš 4 let, 2 do San José. Třeba to napodruhé vyjde. Srkám si tu bylinkovej čaj a řikám si, že nám to pěkně začíná..
V jednu hodinu ráno místního času přistáváme (místo 19 hodiny) a čeká nás hodinová fronta z letiště ♥️
Tipy na cestu:
Zabalte se do batůžku, který nemusíte odbavovat
Nanorouška do letadla je mnohem pohodlnější než respirátor
Nebuďte Kristýna, vyspěte se pořádně na cestu
Buďte v klidu, vždycky to nějak dopadne
